PHOTOGRAPHY

„To co bylo, vypršelo” – staci řict a odejit, zmizet ve čtyři rano, protože vždy je nějaky autobus na ktery musis bežet.  Nechal jsi za sebou prázdný prostor, prostor, který nevyplni ani ranní jemne světlo. Tato prázdnota děsi banalitou a opakovatelnosti. Nejsi přece, stejně jak nejsou  jini muži v životech jiných žen a ja stejne upřeně se dívam do stínu na zdi. To všechno už bylo, mnohokrát bylo, každý kus světa má své prázdné prostory, místa, kde někdo náhle přestal být, kde skončila přítomnost a nepřítomnost dosud se nestala samozřejmostí. Ani nevím, jestli mám právo k těmto rannim pocitům, ktere jsou moje a zaroven cizi. Břímě někde uvnitř překonává potřebu jedinečnosti. Tak sedim a dívam se. Dýchám a zatim jsem.