Jmenuji se Marta.

​

Studovala jsem fotografii na Institutu Tvůrčí Fotografie v Opavě a psychologii na Varšavské Universitě. Ale nepřijde mi to nijak podstatné.

​

Kdysi jsem chtěla měnit svět a myslela jsem, že měnit svět znamená dělat Velké Věci.

​

Teď cítím, že stačí věci malé, že stačí využívat svůj dar pro to, dávat radost ostatním, že občas stačí i úsměv, pohlazení, pohled. Proto také fotím. Fotím nejen pro sebe, či na výstavy, ale také pro Vás. Ráda vidím jak se chlubíte pěknými fotografiemi svých děti, jak máte radost z toho, že můžete ukázat rodině nebo přátelům okamžiky zachycené v obraze , jak se s radostí k těmto okamžikům vracíte. Jak koukáte na fotografii a říkáte: „Jé, to jsem já? To jsem ani nevěděla, že mi to tak sluší.“

 

Mám ráda přirozenost. Myslím, ze příroda je dokonalá taková jaká je, že není potřeba nic vymýšlet, aranžovat umělé světy v ateliéru, zastupovat slunce reflektorem a blesky. Myslím také, že i Vy jste dokonalí, přesně takoví jací jste.

​

Nejradši fotím děti, protože s dětmi si rozumím nejlíp. Sama jsem tak trochu dítě a světu dospělých málo kdy dokážu porozumět. Ráda fotím i ženy, které si myslí, že „to nepůjde, jsem nefotogenická a vůbec stará, tlustá a ošklivá“, protože věřím, že každá žena je krásná a přála bych si, aby si všechny ženy tuto pravdu uvědomily.

​

Nepotřebuji jezdit na druhý konec světa kvůli fotografickým tématům. Jeden z mých oblíbených profesoru na ITF říkával: „Vždycky foťte to, co je kolem Vás“… Tak fotím tam, kde jsem, to co prožívám, co pozoruji, co mně zaujme a je pro mně důležité.